Smlouvání
Kdo ještě nikdy nebyl v nějaké té „arabárně“ bude zpočátku vyděšen, a ten kdo byl? Stejně je to pokaždé jiné. Nákup na tržišti, tedy bazaru se bez tohohle rituálu prostě neobejde. Je to takový národní sport. Když nesmlouváte, jste minimálně „divní.“ Tedy v očích místních. Pokud jste viděli úspěšný film Monty Pythonů, Život Briana, jistě víte, o čem mluvím.
Pokud nechcete být při nákupu všemožně ožebračeni o poslední libru, naučíte se smlouvat velmi rychle. Návštěva bazaru stojí za malou přípravu. Nosíte zlatý řetízek či prstýnek? Někam ho schovejte. Čím dražší šperky budete mít, tím vyšší cenu dostanete. Pokud budete vypadat značně uchozeně a „použitě,“ dostanete nejlepší startovní cenu. Proč startovní? Protože ve chvíli, kdy se zeptáte na cenu, celý kolotoč teprve začíná. Obchodník vám řekne cenu, kterou jste dle něj ochotni za výrobek dát a ať je jakákoliv, určitě není konečná. Pokud se vám i v tu chvíli zdá nízká a dobrá, nenechte se uchlácholit, výrobek má většinou cenu poloviční.
Nenechte se uchlácholit svými úspěchy, pokud si budete příliš jistí v kramflecích, obchodníci to vycítí a budou vám nákup dělat těžší. Image rádoby vyděšeného turisty někdy není k zahození. Obchodníci jsou totiž slušní amatérští psychologové. Umí odhalit ješitnost i neznalost, proto si dávejte pozor nejen na jazyk, ale i na řeč těla. Prozrazuje víc, než tušíte a u takového obchodu to může být rozhodující.
Prodejci raději smlouvají s muži a tak pánové nebuďte překvapeni, když vám za vaší partnerku či dceru bude nabídnuto několik desítek velbloudů. A vy milé dámy a slečny, berte to třeba jako lichotku.
